Kvilda je dnes známá především jako jedno z nejoblíbenějších horských středisek Šumavy. Za její současnou podobou se však skrývá dlouhá historie spojená s drsnou šumavskou přírodou, dřevařstvím, sklářstvím, obchodem i životem lidí v pohraničí.
 
Součástí tohoto příběhu je také Strunzova pila, v jejímž areálu se dnes nachází Wellness Apartmán PILA KVILDA. Historie tohoto místa sahá až do roku 1820.
 
 

Strunzova pila na Kvildě

Strunzovu pilu založil v roce 1820 Petr Strunz. Z původního dřevozpracujícího provozu se postupně stal významný podnik, který patřil k důležitým zaměstnavatelům na Kvildě.

Pila zpracovávala především stavební a rezonanční dřevo, ale vyráběla se zde také řada dalších dřevěných výrobků. Kvalitní šumavské rezonanční dřevo bylo ceněnou surovinou pro výrobu hudebních nástrojů a výrobky z Kvildy nacházely své zákazníky i daleko za hranicemi regionu.

Dřevařství ostatně patřilo v 19. století k nejvýznamnějším způsobům obživy místních obyvatel. Po velkých vichřicích v letech 1868 a 1870 vznikaly na Kvildě další pily a zpracování dřeva se stalo jedním z charakteristických odvětví celé oblasti.
 
 

Rodina Strunzů a rozvoj Kvildy

Jednou z nejvýraznějších osobností historie pily byl Josef Strunz (1823–1907). Jeho činnost nebyla spojena pouze s podnikáním, ale také s rozvojem samotné Kvildy.

Pro lepší spojení obce s okolím zavedl pravidelnou přepravu zboží koňskými povozy mezi Kvildou a Strakonicemi. Směrem z Kvildy se přepravovaly výrobky pily, při zpáteční cestě povozy přivážely potraviny a další zboží pro místní obchodníky. Formani zároveň zajišťovali přepravu poštovních zásilek do Vimperka a Pasova.

Josef Strunz se angažoval také při budování železničního spojení ze Strakonic do Vimperka v roce 1893 a z Vimperka do Volar v roce 1899.

Rodina Strunzů se podílela i na životě samotné obce. V roce 1874 poskytl Josef Strunz prostory ve svém domě pro potřeby kvildské školy. Zajímavostí je, že při jejich výstavbě bylo využito dřevo z někdejšího loveckého zámečku hraběte Viléma Wurmbrand-Stuppacha, který stával na okraji Kvildy.
 
 

Modernizace Strunzovy pily

Ve 20. letech 20. století, kdy podnik vedl Adolf Strunz, prošla pila další modernizací.

Koňskou dopravu postupně začaly nahrazovat automobily. V roce 1926 byly pořízeny dva nákladní a jeden osobní automobil. Vozy pravidelně jezdily mezi Kvildou a Vimperkem a kromě nákladu přepravovaly také obyvatele Kvildy, kteří potřebovali cestovat do města.

Strunzova pila tak nebyla pouze průmyslovým podnikem. Po dlouhou dobu byla významnou součástí hospodářského i každodenního života obce.
 
 

Strunzova pila ve filmech s Tomášem Holým

Místo má také svoji filmovou historii.

Strunzova pila a její bezprostřední okolí se objevují ve známé šumavské trilogii s Tomášem Holým a Gustávem Valachem: Pod jezevčí skálou, Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem.

Řadu míst známých z českých filmů můžete na Kvildě a v jejím okolí poznat dodnes.

Více jsme pro vás připravili na samostatné stránce Pila Kvilda a Kvilda ve filmu.
 
 

Od Strunzovy pily k dnešní PILE KVILDA

Historie areálu pokračovala i během 20. století. Původní průmyslová výroba postupně zanikla a areál prošel v dalších desetiletích výraznou proměnou.

Dnes zde stojí moderní objekt, který svým názvem stále připomíná původní Strunzovu pilu.

Právě zde se nachází také Wellness Apartmán PILA KVILDA. Při pobytu tak bydlíte na místě, jehož historie je už více než dvě století neodmyslitelně spojena s Kvildou a šumavským dřevařstvím.

 
Historie obce Kvilda

Historie samotné Kvildy však sahá ještě mnohem dále než historie Strunzovy pily.

Název Kvilda je v souvislosti se zdejším lesním územím doložen již v roce 1345. Je možné, že se v oblasti již dříve sezónně pohybovali také hledači zlata.

První dřevaři se zde začali usazovat pravděpodobně na konci 15. nebo na začátku 16. století. Za první písemnou zmínku o Kvildě jako trvale osídlené obci je považován rok 1569.

Život zde nikdy nebyl jednoduchý. Vysoká nadmořská výška, dlouhé zimy a drsné klimatické podmínky výrazně ovlivňovaly způsob života i možnosti obživy místních obyvatel.
 
 

Dřevo, hamry a sklárny

Bohatství okolních šumavských lesů určovalo vývoj Kvildy po celá staletí.

Vedle těžby a zpracování dřeva začaly v okolí na konci 18. století vznikat také hamry a sklárny. S jejich rozvojem postupně vznikaly další části obce – například Hamerské Domky, Svatý Jan a Hraběcí Huť. Později byly osídleny také Lesní Chalupy a Vilémov.

V 19. století nabývalo na významu průmyslové zpracování dřeva. Vyrábělo se zde stavební a rezonanční dřevo, šindele, sudy, bedny a bedničky, dřevěné součástky i další výrobky.

Právě do tohoto období spadá také rozvoj Strunzovy pily, která se stala jedním z významných kvildských podniků.
 
 

Kvilda na přelomu 19. a 20. století

Počet obyvatel Kvildy dosáhl svého vrcholu ve druhé polovině 19. století. Obec tehdy žila především z práce spojené s lesem, zpracováním dřeva, řemesly, obchodem a dalšími místními provozy.

Významným místem v centru obce se stal kostel sv. Štěpána.

Původní dřevěný kostel z roku 1765 byl společně s dalšími domy a školou zničen při velkém požáru v roce 1889. Na jeho místě byl v letech 1892–1894 vybudován dnešní kamenný novogotický kostel.

Jeho charakteristickou podobu dotváří šindelový obklad, který chrání zdivo před náročným šumavským počasím.
 
 

Druhá světová válka a poválečné změny

První polovina 20. století přinesla Kvildě zásadní společenské a politické změny.

Po skončení druhé světové války následoval odsun většiny německy mluvícího obyvatelstva, což výrazně změnilo život i počet obyvatel obce. Následné dosídlování z českého vnitrozemí původní počet obyvatel nenahradilo.

Některé části obce, například Hraběcí Huť a Lesní Chalupy, postupně zcela zanikly.

Další zásadní změnou byl vznik přísně střeženého pohraničního pásma. Blízkost hranice se západním Německem na několik desetiletí stala překážkou přirozeného rozvoje oblasti a mnohá místa v okolí byla veřejnosti nepřístupná.
 
 

Příběh starého kvildského hřbitova

Pohnutou historii Kvildy připomíná také hřbitov u kostela sv. Štěpána.

Historický hřbitov byl v roce 1978 rozhodnutím tehdejších úřadů zlikvidován. Náhrobní kameny byly odvezeny do tehdy nepřístupného pohraničního pásma v prostoru Hraběcí Huti.

Až na jaře 2004 se dochované náhrobky vrátily zpět na Kvildu a byly pietně umístěny v prostoru někdejšího hřbitova.

Najdeme zde také připomínku rodiny Strunzů, jejíž jméno je s historií Kvildy a zdejší pily úzce spojeno.
 
 

Kvilda po roce 1989

Sametová revoluce a zrušení střeženého pohraničního pásma znamenaly pro Kvildu začátek nové etapy.

Znovu se otevřela cesta přes hranici do Bavorska a oblast, která byla po desetiletí částečně izolovaná, se postupně začala měnit v jedno z významných turistických center Šumavy.

Tradiční průmysl a řemesla postupně vystřídal především cestovní ruch.

Dnes je Kvilda vyhledávaným místem pro letní i zimní dovolenou. Je výchozím bodem pro pěší turistiku, cyklistiku, běžecké lyžování i výlety do nejkrásnějších částí Národního parku Šumava.
 
 

Kvilda – místo s příběhem

Když dnes procházíte Kvildou, její minulost možná není na první pohled patrná. Za současnou podobou obce se však skrývají staletí lidských příběhů – od hledačů zlata, dřevařů, sklářů a hamerníků přes rodinu Strunzů až po obyvatele, kteří zde prožili dramatické události 20. století.
 

PILA KVILDA je malou součástí tohoto příběhu.

Název našeho apartmánu připomíná místo, kde se po více než dvě století psala část historie Kvildy. A právě tuto historii můžete během svého pobytu objevovat přímo kolem sebe.